Víkend s běžkami na nohách a hůlkami v rukách jsme zahájili v sobotu 10. 1. 09. Nápad se zrodil u Zuzky Petrtýlové.
Sraz byl u Petrtýlů na dvorku. Zuzka nám namazala (musím přiznat, že výborně) skluznice. Po namazání se vyrazilo na stanoviště číslo dvě, kde se k nám přidali Štefkovi.
Zde už máme za sebou počáteční stoupák, který nás zavedl na k vodárně na letišti! Minutka na vydýchání a jde se pokračovat.
Po projetí letiště byla další menší zastávka, tentokráte věnovaná doplňování energie. Při zobrazení detailu obrázku uvidíte více...
Po vyjetí z předcházející zastávky jsme se rozdělili na dvě skupiny. Muže a ženy (já, Vojta jsem patřil mezi ženy). My ženy jsme se "utrhly" a opustili na chvíli stanovený směr z důvodu obhlídky totemů!
Toto je místo, kde se rozhodlo o dalším pokračování cesty. Bohužel někoho zlákala myšlenka na pívo. Proto nás čekala ještě cesta až na Menšinu v Borovnici...
Jedna fotečka krás, které jsou hlavním důvodem výletu na běžkách (společně s tím výše zmiňovaným pívem:))
Tak teda ještě jedna fotečka! Stopa vypadá ideálně, ale skutečnost byla trochu jiná. Moje skluznice (myslím, že i ostatních) utrpěla dosti "ran"!
Součástí výpravy byl i pohled do historie. Kříž, umístěný mezi poli blízko Borovnice či Borovničky byl věnován padlým vojákům z války roku 1866...
Konečně jsme dosáhli vytouženého cíle! Přesto, že jsme věděli, že jsme v časové tísni, stejně jsme si vychutnali "plodů" hospody U MYŠÁKA v Borovnici!
To již běžíme z hospody zpět k Menšině, kde jsme nasadili běžky a rozděleni na dvě skupiny (každá svým tempem) jsme uháněli k domovu. Zde fotograf držel fotoaparát naposledy v ruce. Pomalu se již stmívalo a opravdu bylo potřeba se do toho opřít!
Závěrem bych chtěl zveřejnit takovou menší statistiku: počet pádů - 4, všechny v podání Vojty! Když doma vyndal fotoaparát, telefon a doklady, tak ze všeho oklepával sníh, v jednom případě i trochu bláta! Čas potřebný na cestu do Borovnice: 1 hod 30 min, cesta zpět 1 hod!!!