Jednou z podzimních akcí, které Sokol uspořádal nejen pro své členy byl velice náročný pěší výstup na Zvičinu, jehož součástí bylo i plnění různých úkolů. Dalším, co na účasníky čekalo, bylo...

 

 

     Sraz se uskutečnil na hlavním náměstí před obchodem v Horní Brusnici.

 

 

 

 

 

     Těměř hned od samého začátku túry se silnice začala "zvedat". Šlo se téměř stále proti kopci.

 

 

 

 

 

 

 

     Chvílemi byl náklon tak velký, že z toho bolely nožky a tak musel zabrat tatínek.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

     Nožky přestaly rázem bolet, když na křižovatce začalo plnění různých úkolu. Např. stručný popis pohádkové bytosti - muselo se uhodnout o koho se jedná.

 

 

 

 

 

     Další úkol byl skryt dále od silnice a musel se tedy chvíli hledat.  Tuším, že se jednalo o přednes básničky.

 

 

 

 

 

 

 

     Terka stávkovala. Zřejmě znala jen sprosté básně a jelikož byly přítomny děti, tak si je raději nechala pro sebe:)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

     Dalším, velice těžkým úkolem bylo vyhotovit svůj podpis. Vezmeme-li v úvahu, že  jediný, kdo je již ve škole je Péťa, který dochází do školy 3 týdny.

 

 

 

 

 

 

     Terka ukázala, že se tohoto úkolu také nezalekne!!!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

     Dalším úkol. Na ten si teda nemůžu vzpomenout, tak chápejte toto foto jako foto bez komentáře:)

 

 

 

 

 

     Zde se k nám přidala část, která zajišťovala logistickou podporu. Roman, Jířa se svými vozy, které zanechali na vrcholu Zvičiny a přišli nám naproti. Nakonec se ukázalo, vyvézt nahoru vozy nebyl zas až tak špatný nápad:)

 

 

 

 

 

 

     Další z úkolů... Komentář je: bez komentáře!

 

 

 

 

 

 

 

     První naše kroky vedly za zaslouženou odměnou. K vidění u našeho stolu byly poháry velikosti melounu, hranolky, topinky,...

     Na závěr mohu, myslím, za všechny uvést: Mňam!!!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

     Zde jsem si dovolil, ještě než se do toho Adéla vrhla, zvěčnit tu krásu:)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

     Po životy zachraňujícím občerstvení jsme nelenili a vyběhli na větrný vrcholek Zvičiny, kde jsme k obloze vypustili předem řádně připravené draky!

 

 

 

 

 

 

 

     Roman, ten se má! Multifunkční manželka!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

     Tak takhle vysoko byli naši draci a to by šli ještě dál, kdyby se nám to chtělo motat!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

     Pouštění draků v podání Jirky vypadá jako hodně velká pohodička!!! Chvíli po tomto pózování jsme ho všichni viděli běžet - věřte, to je něco:)

 

 

 

 

 

 

 

 

Pokračování!!!