Supí vrch, Zlatnice (Borovnice) 22. 5. 2011

 

S p. Hrušem bylo hovořeno o možnosti zorganizování pěšího poznávacího pochodu a proto p. Hruše vedení TJ SOKOL HB oslovilo, zda by se myšlenka nemohla proměnit ve skutečnost. Proto p. Hruš zorganizoval výšlap (s použitím kolejového prostředku za účelem přesunu z obce Mostek do obce Borovnice) do dolu Zlatnice a dále na Supí vrch.

Sraz zájemců byl naplánován  na 08:00 hod dne 22. 5. 2011 před kulturní dům v Horní Brusnici. Jednalo se o neděli, jelikož v sobotu se konala jiná sokolská akce a sice turnaj v minikopané.

Ve výše zmíněných 08:00 hod jsme se sešli před kulturním domem a čekala na nás procházka na vlakové nádraží v Mostku. Zde jsme nasedli na vlak, který nás odveze do obce Borovnice.

Na vlakovém nádraží se k nám přidali další zájemci. To však nebylo vše. Již během cesty do Borovnice se k nám přidalo v Borovničce několik dalších účastníků.

 

 

Celkový počet „světoběžníků poznávačů“ se nakonec vyšplhal až na třicítku (to Vám povím, to je dav).
V Borovnici jsme spořádaně opustili útroby celkem ztísněného vláčku.

 

V místech zvaných „Menšina“ v obci Borovnice jsme se dozvěděli první historické informace od našeho průvodce.

 

Následoval úsek, při kterém jsme šli po asfaltové komunikaci cca 500 metrů směrem k obci Horka.,načež  naše kroky náhle z této komunikace odbočily ostře vlevo na prašnou, poté až travnatou cestu. Tato cesta nás zavedla do míst bývalého dolu s názvem Zlatnice.

Ano, domníváte se dobře. Zde se v minulosti dolovalo zlato. Dle našeho průvodce to ale nebylo nic světoborného.
Ve chvíli, kdy jsme dorazili do Zlatnice, tak se nám rozkryl úchvatný pohled. Spatřili jsme zde pěknou kapličku, a studánku okolo které protékal malebný potůček Zlatnice.

Kromě tohoto zde byly zbytky křížové cesty, které nebyly poznamenány ani tolik časem jako spíše činností mládeže (likvidátorů), kteří se baví ničením všeho možného. Ve Zlatnici bylo také patrno, že zde docházelo skutečně k těžbě. Nacházely se zde různě velké prohlubně a vyvýšeniny vzniklé činností těžařů.

 

k obrázku: šplhem vpřed!!!

 

 

Zde jsme byli zavedeni také k hlubinné štole, která byla bohužel zamřížována a zabezpečena visacím zámkem. K tomuto nám bylo p. Hrušem řečeno, že v dobách jeho mládí zde byl se svými kamarády, a  dokonce pronikli i do útrob štoly.
Po prohlédnutí štoly jsme se vrátili opět ke kapličce...

 

 

...zde na děti čekala šipkovaná, na konci které našly poklad, který byl spravedlivě mezi všechny rozdělen.

 

 

 

 

 

Poté již bylo na řadě opékání přinesených špekáčků.

 

 

 

Ze Zlatnice to bylo již jen kousek k výše jmenovanému Supímu vrchu. Cestou přes nádherné rozkvetlé louky (jak bylo později zjištěno téměř bez klíšťat) jsme ještě prolezli zde majestátně vyhlížející posed.

 

 

 

 

 

 

Po příchodu k Supímu vrchu bylo potřeba tento obejít.  Vchod do útrob této sopky byl od naší příchodové cesty odvrácen.

 

 

 

Ještě asi 50 metrů od vstupního prostoru do této sopky nebylo vidět, že by se zde mohla nacházet taková nádhera, která se nám o chvíli později zjevila. Skutečně, nepřeháním. Po průchodu úzkou uličkou mezi dvěmi skalami jsme se najednou ocitli v jiném světě.

 

 

 

 

Ve světě, který byl ze všech stran obklopen vysokými, členitými skalami. Tento „svět“ byl ve střední části přepažen skalním masíevm, který se dal jak přelézt, tak v jednom místě i podlézt.

 

V útrobách těchto skal se nacházelo několik děr či menších jeskyní. V těchto místech jsme strávili celkem dlouhou dobu.

 

 

 

Pohled na pohled:) návštěvníků do jedné ze skalních děr.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Po opuštění skalního „města“ naše kroky směřovaly rovnou k hlavní silnici spojující obec Pecku s obcí Borovnice. Šli jsme trochu pomaleji, jelikož do odjezdu vlaku zbývaly ještě asi dvě hodiny a také proto, že bylo celkem teplo.

Do příjezdu vlaku jsme setrvali na nedalekém fotbalovém hřišti, kde se děti snažily vyčerpat ještě zbytek sil, který jim po dnešním výletu zbyl.

Tímto bych rád poděkoval našemu průvodci p. Hrušovi. Budeme se těšit na příští poznávací výšlap!!!