První cyklistický výlet jsme podnikli 13. 5. 2007.  Dnes už nikdo neví, na čí to bylo vlastně popud, ale to není důležité. Důležité je, že se sešlo celkem dost lidí, kteří  mají společný koníček - projíždění přírodou pomocí vlastních sil - na kole. 
   

  Vyjížďku jsme započali  velkým shromažďováním u Vojtíšků... zde je nejlépe udržovaný trávník v širokém okolí a tudíž se zde dají ještě naposledy kontrolovat nahuštěné pneumatiky, očistit obuv apod.:)

 

 

   Někteří z nás nedokázali pochopit, že zde končí legrace a jde do tuhého. Domluvený čas se kvůli některým jedincům posunul asi o půl     hodinky... Jediné, co dotyčné osoby omlouvá je to, že houpačka  byla nová...

 

 

   Důležité upozornění!!! Dobře přidělat součásti rodiny, neb opětovná reprodukce není žádný med - že, Romane!!!

 

 

 

   Vypadá to velice jednoduše, ale ani Péťa to neměl jednoduché. Roman do toho dupal, že si Péťa nestačil držet helmu. Navíc jsem si všiml, že Roman celou cestu šimrá svého synka ledvinou do obličeje - což nebylo určitě moc příjemné:)

 

 

   Jiří už nemohl, tak využil energie, která přebývala Báře... Z kopce se pak trhnul ...

 

 

 

  Nápad s přehradou jsme neměli jenom my. Byla zde spousta turistů a jak to v Čechách chodí, většina autoturistů...  Cesta až sem byla v pohodě. Většina účastníků ani netušila, co bude následovat...

 

 

  První sčítání. Nikdo nikomu nechybí, napít a jede se dál.  Nečekaně se zde rozjela debata... Nevím, kdo ji vyprovokoval, ale je mi jasné, že to bylo kvůli odpočinku!

 

 

 

    Energii, kterou Jiří ušetřil, když se držel Báry investoval do výjezdu tohoto kopce! Kopec se na fotce ani zdaleka nepodobá realitě! Ve skutečnosti byl náklon daleko větší...

 

 

 

 

 

 

 

  Ne všichni jsou dravci jako Jirka... Ještě jednou připomínám, že kopec byl opravdu prudký.... Což je poznat z obličejů:)

 

 

 

  Nikdo neříkal, že to bude pohodová jízda bez překážek... Péťa měl co dělat, aby se udržel v sedle!

 

 

 

 

   Každá cesta má mít svůj cíl. My zvolili cukrárnu. Nikdo nebyl proti a taky to tam tak vypadalo. Poháry, pivka, ledové tříště,... Někdy to bylo i v nevhodné kombinaci. Nikoho to však neprotáhlo, tak proč ne!

 

 

 

 

 

 

    To nejlepší z celého výletu máme za sebou. S plnými břichy se šplháme zpět na naše miláčky (kola) a připravujeme se na cestu zpět. Jsou tací, kteří si vzali poživatiny i na cestu!

 

 

 

  Přeskoč, přelez... I něžné pohlaví si s tim poradilo profesionálně!

 

 

 

 

 

 

 

 

   Zde nás dojíždí  "sběrná" skupinka. Ženám nešlo tolik o fyzický výkon jako o duševní záležitost (příroda, poháry,...)

 

 

 

 

  Budeme se těšit na další vyjížďku a nové účastníky....